close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Je pozdě

13. února 2008 v 16:11 | kobinka185 |  Básně
Smutný úsměv anděla
za uplakaným oknem
jsem spatřila,
když noc se loučila se dnem..

Svítalo a já se dívala
přímo před sebe a přemýšlela,
proč že jsem se sem schovala
a lži pro ostatní si smýšlela..

Abych s nimi nemusela být
..a otevřela jsem to Okno svobod..
-to abych mohla konečně žít
svůj vytoužený život..

A pak jsem ho zahlédla,
on náruč svou mi nabízel..
A já jeho úsměvu podlehla
-vždyť přímo mě k tomu vybízel..!..

/A najednou jsem do hlubin padala../

Jeho náruč mne nezachránila
a tak teď v Pekle trpím
Ne, nikoho jsem před sebou neochránila
-tak dál bodejte mne tím kopím..!..

Ty, anděli černý,
já měla Tě dřív prohlédnout.
A Ty, příteli můj jediný a věrný,
Tebe neměla jsem nikdy přehlédnout..

/Promiň mi to.. I když vím, že omluva nestačí../
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucinka Lucinka | 13. února 2008 v 21:31 | Reagovat

Jůůů kiki máš to tu krásné... jinak super básnička..);)

2 kobinka185 kobinka185 | 13. února 2008 v 21:44 | Reagovat

Kují:-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama